Ve velkém rozhovoru s kolegyněmi Renatou, Evou a Marcelou jsme hledali odpovědi na otázky – jak se jim pracuje v převážně mužském kolektivu? V čem je to jiné než “dámský” kolektiv? Hýčkají si je kolegové?

Je projekční příprava datových sítí převážně pánský obor? Nebo je taková představa už přežitek?

Eva: Myslím si, že to bude tak 2:1 nebo 3:1. Ve stavebnictví vždycky ženy byly. Jsou obory, které jsou na tom v tomto ohledu hůř – napadá mě třeba strojírenství. Ve Zlinprojektu je nás sice míň, ale v takovém sympatickém poměru. Myslím, že je to lepší než naopak. 🙂

Marcela: Mně se s muži pracuje líp než v ženském kolektivu. I když v tomto kolektivu jsou výborné holky. Tím, že je tu víc mužů, má to výbornou dynamiku, není to “babinec”.

Renata: Mužský kolektiv je pro mě lepší, rozhodně mi to nevadí.

Kolik žen pracuje ve Zlinprojektu?

Všechny: Je nás celkem 6.

Na jakých pozicích pracujete?

Marcela: Projektuji sdělovací a optické kabely a vyřizuji územní řízení. Ze začátku jsem se bála, že to bude nudná práce. Naopak mě baví její pestrost – musím si sehnat podklady, nahlédnout na oblast, jet se tam podívat, jednat s úřady, s investory a různými projektanty.

Eva: Já pracuji na stejné pozici jako Marcela, projektuji trasy optických kabelů , řeším územní řízení. V jednu chvíli bývá rozpracovaných i několik zakázek.
Proto je potřeba mít v práci systém, aby se po přerušení bylo možné opět rychle zorientovat a plynule navázat. Některé zakázky mohou být rozpracované rok i dva, proto je potřeba mít pod sebou více projektů.

Renata: Já dělám inženýring. Projektanti něco naprojektují a já s vlastníky uzavírám smlouvy. Většinou řeším věcná břemena a různé typy smluv, nájemní nebo o umístění. Někdy mohou být problémy s trasou, vlastníky, úřady.
Každý vlastník i investor je jiný, má jiné požadavky. Já si sama musím ujasnit priority, na který úřad co poslat dříve, mění se zákony, lidé a i po tolika letech mě stále dokáže něco překvapit. 🙂

Jak jste se dostaly do prostředí projekční přípravy datových sítí?

Eva: Více méně náhodou, celý pracovní život se pohybuji ve stavebnictví, ale jsem vystudovaná architektka. Na nějakou dobu jsem se ocitla mimo obor, potom jsem se chtěla vrátit a tato pozice mi přišla do cesty.
Obávala jsem se, , jestli to zvládnu, ale vzala jsem to jako výzvu a docela jsem se v tom našla. Chtěla jsem si vyzkoušet něco nového, chytlo se to a jsem spokojená. Ve firmě jsem jeden rok.

Renata: Já jsem nastoupila po mateřské dovolené. Předtím jsem vždy pracovala v administrativě a zde mě zaujala pružná pracovní doba, která mi s malými dětmi vyhovovala. No a včera to bylo od této události přesně 13 let :-). Za tu dobu už jsem se něco naučila.

Marcela: Oslovil mě pan Zlobický, jestli bych v jeho firmě chtěla pracovat na pozici projektanta, a tak jsem se rozhodla, že ano. Dala jsem v práci výpověď a nastoupila jsem do Zlinprojektu.
Podobnou práci jsem už dříve dělala, takže mi přišla důvěrně známá. Přišla jsem ze stavebnictví, kde jsem dělala přípravářku, rozpočtářku, projektantku. Zaujala mě i pružná pracovní doba a zalíbil se mi kolektiv, 🙂
Říkala jsem panu Zlobickému, že se chci podívat, kde budu pracovat a s kým budu pracovat, a to se mi líbilo. Byl mi sympatický i Přemek (pan ředitel, pozn. autorky) a jeho příjemné vystupování.
Navíc jsem tady potkala pár známých, o kterých jsem ani nevěděla, že ve Zlinprojektu pracují.

V čem vidíte tu výhodu práce v převážně pánském kolektivu?

Renata: Když jsou v kolektivu samé ženy, vždycky tam figuruje nějaká rivalita.

Eva: Výhodu vidím v tom, že se dá jednat i víc narovinu. Problémy se vyřeší většinou rychle, muži jsou v tomto více splachovací. Nemají sklon brát si věci tak osobně.

Renata: Protože nemají pocit, že by si jeden chtěl šplhnout na úkor druhého. Marcela: Oni neřeší věci, které řeší ženy, neuráží se, nenafukují.

Jak se cítíte ve většinově mužském kolektivu ve firmě, vnímáte jako výhodu, že jste ženy?

Renata: Nemám s tím problém. Myslím si, že určitá výhoda to je. Kolikrát člověk může mít dobře placenou práci, ale když si nesedí s kolektivem, tak nakonec odejde.
Kluků si v práci velmi vážím, nechtěla bych do práce chodit s nepříjemným pocitem. A musím zaklepat, že sem do práce chodím ráda.

Marcela: Cítím se tady dobře. Když třeba něco nevíme, kluci jsou velmi ochotní poradit sobě navzájem i nám. Nehraje se na rivalitu.

Eva: Kolikrát je ochota i větší, než potřebujeme :-). Jsou nápomocní, starají se o nás, když potřebujeme, rádi se nám věnují.
Práce není jen o penězích, může být sebelíp placená, ale kdyby ve Zlinprojektu nebyl dobrý kolektiv, nefungovalo by to tak dobře.

Čím myslíte, že to je, že je ve firmě taková dobrá atmosféra?

Eva: Myslím si, že je to částečně právě tím poměrem mužů a žen, jaký tam je. A také velikostí firmy. Není ani tak velká, aby v ní byla anonymita ani to není malá firmička. Z podobně velkých kolektivů mám dobré zkušenosti.

Marcela: Já mám také z podobně velkých firem dobré zkušenosti.

Renata: Určitě je to i věkovým složením, ve firmě jsou mladší i starší kolegové. Všichni mají stejné možnosti. Rozdělení jsou jen podle oblasti. Ale práce je pro všechny stejná.

Eva: Kdyby zrovna toto ve firmě nefungovalo, tak tam nevydržím. Šla jsem do úplně nové oblasti, musela jsem se kolegů ptát na spoustu věcí, které jsem neznala, a stále se ptám. Kdyby nebyli ochotní nebo mi dávali najevo nadřazenost, bylo by to náročné.

Myslíte si, že může mít i pan Zlobický jako hlava všeho vliv na atmosféru ve firmě?

Renata: Určitě může. Snaží se přistupovat lidsky. Rozhodně není slyšet žádný křik.

Eva: Vždy je potřeba některé věci říct, ale dost záleží na způsobu komunikace a zde se jedná slušně. A od toho se pak pozitivně odvíjí komunikace na dalších pozicích.

Marcela: Ano, šéf má velký vliv na atmosféru ve firmě.

Vnímáte nějakou specifickou firemní kulturu?

Marcela: Humor. Vzájemně se respektujeme. Líbí se mi třeba společné slavení narozenin.

Eva: Důraz na sport. Uvolněná atmosféra. Máme i nějaké zaběhlé rituály, např. společné vaření kávy, které nám umožní vyjít z kanceláří a prohodit spolu pár slov.

Renata: Zakládá se na kolektivu. Snažíme se, aby nevznikaly žádné spory.

Jak se vám spolupracuje se zákazníky?

Marcela: S investory se mi zatím pracuje dobře, žádné problémy zde nevidím.

Eva: Já to beru jako postupné budování vztahů s lidmi, se kterými jednám. Spolupráce je potom lepší a lepší.
Vnímám, že osobní kontakt a domluva je vždy kvalitnější, než mail nebo telefon.

Renata: Vše je o lidech. S jedním úředníkem se člověk domluví lépe než s jiným. Každý úřad má svá specifika, některá již znám, a to mi pomáhá k dobré spolupráci.

Proč si myslíte, že je dobře, že v tomto odvětví pracují i ženy?

Eva: Myslím si, že ano, že ženy si všímají víc detailů a dohromady s mužským pohledem to funguje jako celek.
I na jednání s úředníky máme asi jiný pohled.

Marcela: I když my můžeme jít trochu jinou cestou než muži, jsem přesvědčená, že dosáhneme stejného cíle.

Renata: Někdy je ideálnější, když po telefonu se ženou hovoří kolega a s mužem zase některá z nás. Ono to potom funguje lépe.

Co vám dělá v práci radost?

Renata: Když se práce daří a uzavřou se všechny smlouvy, protože také na moji práci jsou někdy zavislí projektanti.
Když se dokážu s vlastníkem dohodnout, tak z toho mám radost, protože mnohdy je to výzva. Vyřešit nějaký problém, kolikrát znamená nastudovat si zákony a vyznat se v ekonomii i právu.

Eva: Dělá mi radost, že můžu přijít do práce na stabilní místo, do stabilní firmy. Dělá mi radost, že jsem se dokázala uplatnit a rozvíjet v novém oboru.
Nebyla jsem si jistá, zda to byla správná volba, i proto, že jsem měla obavu, že tato práce nebude tak tvůrčí jak jsem byla zvyklá… Nyní ale musím konstatovat, že např. vymyslet optimální trasu z bodu A do bodu B, bývá za současných podmínek podmínek často až nečekaně tvůrčí :-).

Marcela: Dříve lidé museli do terénu, vše si vyfotit a dnes stačí otevřít na internetu mapy a už pracujeme. Sledujeme, kudy kabel povedeme.
Podívám se do měst a obcí, do kterých bych se nikdy nepodívala. A dělá mi radost, když je vyřízené územní rozhodnutí, projekt předám a je hotovo. Nebo naopak když začíná nový projekt a mám před sebou další výzvu.

Doporučily byste práci v tomto oboru své kamarádce?

Marcela: Určitě bych doporučila, ale musí mít technické myšlení.

Renata: Ano, doporučila. Samozřejmě by záleželo na tom, jestli by to pro kamarádku a její pracovní zaměření bylo vhodné místo.
Tady to musí člověka trochu bavit.

Eva: Když je tam předpoklad, dá se to naučit. Důležitý je sklon k systematičnosti a již zmiňované technické myšlení.

Děkuji za milý rozhovor a ať se vám daří!